Já, řeklo nebe jsem tma
a ponořilo se do noci
lamp zřek´ se jas
plakala prašná cesta utírá si oči
Né, loď byla polapená
ponořila se do sítí
ta černá síť je z řas
to pláče žluté slunce když na zemi svítí
Já, řekla řeka jsem snad
a ponořila se do sebe
vodu zčeřil z dáli hlas
ostrovy na hladině postrčili čas
já, řeklo nebe
V Bretani padá sníh
stromy ho nasávají
v ledové tříšti
na rádiových vlnách
proletí mlhou
- vzpomínky utopit
V Bretani padá sníh
stromy ho nasávají
v ledové tříšti
a ani nedýchá a ani ...
V Bretani padá sníh
stromy ho nasávají
v ledové tříšti
V Bretani a pak na jih
vzpomínky utopit
hluboko pod sněhem
už jí to nebolí
v bretani
|
|
Až bude další léto
za řekou, za horama
za stříbrnou mlhou - rukama (obejmou)
V kořenech spletené jsou
hluboko, pod stromama
z komína dým stoupá
za mrakama
až bude další léto
Skrz bílý okenice svítá
pomalu mizí tři minuty ticha
na lodi ticho pluje jenom stín a strach
přes řeku vidět je
v dáli se malý ostrov skrývá
na písku paprsek se chytá
na kámen padla voda živá
přes řeku vidět je a svítá.
okenice
Jen 24 hodin a bude tma
nebe je pod nohama
špatně se usíná
nad městem letí čáp
roztáhne křídla
jde z deště pod okap
jen 24 hodin a bude tma
v hlavě mi běží film, co pořád začíná
24 hodin
texty 001
|