:::::::::::::::::::::::::::::::::::A F T E R S H A K E::::odjinud
20.12.2003 Feher Fekete Kerek
20.prosince jsem vyrazil ke strýčkovi na reggae kapelu Feher Fekete Kerek, kterou jsem předtím ještě nikdy neslyšel a byl jsem víc než mile překvapen. Na pódiu i mimo něj se tísnilo spousta muzikantů (bicí, akordeon, kytara, basa, klávesy, saxofon, samply, perkuse, vokály) a do nahuštěného sálu vlévali nádhernou pohodouvou hudbu roots reggae, kterým všichni v tu chvíli žili. Moc českých reggae kapel jsem neslyšel, ale tihle byli rozhodně nejlepší. They´re not from Jamaica ... but they´re good!
15.11.2003 Nymburský jazzyk
Tradiční nymburský jazzový festival přilákal letos hojný počet posluchaču a rozhodně bylo co poslouchat. Jako první vystoupila nová jazzová kapela Ne-da-ba, která hrála převážně vlastní tvorbu - velmi příjemné, jako druhá vystoupila Nová Coolna která hrála výborně převzatý materiál např. od Pata Methenyho, Pino Russa a dalších. Když hrála další kapela Dřezz dlel jsem na baru, což se ukázalo jako rozhodující chyba, přišel jsem až ke konci vystoupení když jsem na jazzovém festivalu zalechl rovný beat, hypnotickou baskytaru, jííízdu!! Dřezz hrál Björk skladbu Violently happy, ale jak! Nářez dokonce i zpěvačka zpívala velmi dobře, prostě Dřezz nelze než doporučit. Pak přišla největší "hvězda" festivalu Ivan Myslikovjan a Blue Birds a bylo to ... peklo. Výborní muzikanti hráli snad nejhorší druh jazzu - jazz bez duše prostě prázdno, nádherně zahrané nic, nedalo se to poslouchat a jen o trochu lepší byli United Instruments. Ale první tři kapely - paráda! Už se těšim na další jazzyk.
-ftp-
web: není
19.10.2003 Jiří Stivín, Daniel Humair, Ali Haurand
Již od úvodních tónů bylo jasné, že jsme se nemýlili při výběru z bohaté nabídky koncertů pořadaných agenturou AghaRTA PRAGUE JAZZ FESTIVAL. Trio ve složení Jiří Stivín (altsax, příčná flétna, klarinet, lahev od dobré vody), francouzský bubeník Daniel Humair a německý kontrabasista Ali Haurand odehrálo vyborné vystoupení. Ač posluchačů bylo poskromnu (no zase tak málo ne pozn. ftp), atmosféra byla příjemná, což zpětně vyzařovalo z muzikantů směrem k publiku. Energické jazzové skladby střídaly velice křehké motivy podmalovávané tesklivým tónem klarinetu. Všichni tito tři muzikanti jsou mistři svých nástrojů a odehráli výborný koncert s nadhledem a humorem.
2.8.2003 4 + Jedna
Velice příjemné překvapení nám přichystala nová nymburská kapela 4 + Jedna, ve které se sešli muzikanti z T.H.C., Jazz dua a Mixle v pixle, ale tento band nehraje hudbu podobnou ani jedné z těchto kapel. 4+1 vystoupili v kavárně U strýčka, kde odehráli teprve svůj druhý, ale velmi dobrý koncert. Chvílemi mi jejich hudba přišla jako svěží kytarovka, chvílemi zabloudili do hypnoticky gradujících pasáží, pak bylo možno slyšet ozvěny balkánské či jihoamerické hudby, ovšem v lehce "zvláštním" pojetí a nakonec skladba Angel od Massive Attack. V Nymburce je další velmi dobrá kapela :)
-ftp-

22.5.2003 Milan Svoboda Contraband jazz orchestra
Tento den jsme oželeli křest kapely Veneer v roxy, kde byla co předkapela ecstasy of st. theresa a vyrazili jsme na méně progresivní, zato však stále výbornou hudbu do Malostranské Besedy. Contraband je jazzové uskupení kolem skladatele Milana Svobody, který celý koncert řídil. Na pódiu bylo v první části koncertu třináct a ve druhé dokonce patnáct muzikantů a to ve složení saxofony, bicí, klávesy, trombon, tuba, kytara, flétna, baskytara a trumpety. Soubor hrál s nadhledem Svobodovy jazzové skladby z nichž většina byla z alba Family, ovšem všechny dostaly nové aranže. Ještě je třeba upozornit, že do Malostranské Besedy dorazilo ten večer dvacetčtyři posluchačů a tak byli vůči muzikantům v mírné převaze. Občas je výborné odskočit si ze všechmožných elektronických ruchů k čisté hudbě.
04.05.2003 Laco Dezci Celula New York
V neděly 4.5.2003 vystoupila Celula v rámci turné po Čechách a Slovensku v Lucerna music baru. Tentokráte si kapela připravila pořádnou porci muziky. Vystoupení začalo v devět a s malou ohlášenou ,,čtrnáctiminutovou,, přestávkou hráli až do půlnoci. Hráli se převážně zajímavě přepracované skladby z alba Mewe. Na koncertě bylo toto album k dostání jako novinka, šlo však o album staré, pouze s novým obalem a s několika novými skladbami navíc. K dostání byla taktéž nová kniha, kterou napsal Jiří Šebánek a jmenuje se Laco Dezci na plný plyn. Pro mě osobně byl vrchol včera skladba Summertime v podání mladé zpěvačky, kterou Laco představil jako svou dlouho netušenou dceru.
22.04.2003 Hypnotix
Křest nekřest nové desky Ba-gua jsem očekával s jakýmsi napětím, jelikož z kapely po velmi dlouhém působení odešel její frontman Bourama Badji a nahradil ho bývalý MC kapely Skyline Strictly Orange. Zároveň sem se velice těšil, jelikož minulý koncert Hypnotix v roxy byl skutečný zážitek. Tolik na úvod. Na plakátech byl uveden začátek v 19.00, ale kapela se dostavila na pódium až za deset devět před ní rozehříval publikum jakýsi DJ (snad Hoffee), ovšem jeho produkce byla docela nuda. Hned od prvních tónů Hypnotix byla znát přece jen jistá změna stylu a skladby bohužel neměly drive jako jejich starší tvorba. První tři skladby, kde zpíval pouze Moshin Mortaba, nebyly vysloveně špatné, to v žádném případě, ale nepřišli mi tolik zajímavé a ani tělu se nechtělo moc pohybovat, nová hudba hypnotix byla opět o něco blíže k "taneční scéně" a byla tradičně propletená spoustou orientálních motivů, tentokrát zaměřených více na indickou hudbu. Na čtvrtou skladbu přišel Strictly a příjemně překvapil, ovšem Bourama byl Bourama a ať se to někomu líbí nebo ne bez něj jsou Hypnotix o dost ochuzeni, chybí tam ten spirit a i hlasový projev Bouramy byl na hony vzdálen Stritlymu. Největší rozdíl ovšem byl když po nové tvorbě zazněly věci z Kumah, hned od prvních tónů bylo jasné, že jsme "doma". Energie se z pódia jenom hrnula a bylo rozhodnuto starší skladby převálovaly většinu nových drtivým způsobem. A ještě něco málo o vizuální stránce za kapelou, tedy o projekcích. Ty minulé s hodně přírodními motivy byly vystřídány hodně abstraktními znaky a i zde staré porazilo nové, bohužel.
-ftp-

11.04.2003 Arom, Alvik
Podruhé v krátké době jsme zamířili do paláce akropolis, tentokrát na akci EuroConnections v rámci které vystoupili "domácí" Alvik a francouzští Arom. Jako první se na pódiu objevil Alvik, kapela, kterou tvoří převážně živé nástroje: příčná flétna, kontrabas, který měl opravdu nádherný zvuk, bicí, zpěv a to vše dopňovaly různé samply. Tito muzikanti produkovali zajímavou směs downtempa a nu jazzu, přičemž ke konci vystoupení přišli na řadu i rovné beaty a lehce naznačené orientální motivy - moc pěkné. Po Alviku přišli na řadu Arom, které tvoří pouze dva členové a to zpěvačka Caroline a klávesista a obsluhovač všemožných mašinek Dominique. Velká škoda, že nehráli víc živě, ale i tak bylo co poslouchat. Jejich hudba vychází z trip hopu, ale posouvá ho všemi možnými směry, pokud bych měl použít přirovnání, asi nejčastěji mi na mysl přicházela Björk, v tvrdších skladbách Massive Attack. Každopádně Arom předváděli promyšlené kompozice s nádhernými a zajímavýmě využívanými vokály, které tvořily různé kombinace s nasamplovaným zpěvem, jehož zvuk a hlasitost byla přesně vyvážena a někdy bylo těžko postřehnutelné co je živý zpěv a co sampl, každopádně tento dvojkoncert byl opět výborný hudební zážitek a nelze než obě kapely doporučit.
05.04.2003 Banco de Gaia, Al-Yaman
Asi kolem sedmé hodiny večerní jsme dorazili do útulného paláce akropolis a zhruba v půl osmé začali hrát Al-Yaman. Kapela sama o sobě tvrdí že kombinuje world music a tradiční arabskou hudbu s elektronikou, využívajíc akustických nástrojů a spojuje klasické tradiční postupy s novými prvky taneční hudby, což ji myslím vystihuje naprosto přesně. Zajímavostí je, že s touto pražskou kapelou zpívá zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib z Jemenu, která žije od roku 1990 v Praze. Al-Yaman byli velice příjemným překvapením, škoda, že nemohli hrát déle než zhruba půl hodiny.
Po Al-Yaman přišli na řadu Banco de Gaia, tento kultovní projekt Tobyho Markse kombinuje etniké hudební motivy různých kultur (tibet, arabská hudba atd) s taneční hudbou, rockovými prvky a bůhví čím ještě. V akropoli vystoupil Toby Marks, který ten večer ovládal jestě kytaru, mixoval všelijaké zvuky a samply a hrál na klávesy, s živým bubeníkem. Koncert měl bohužel velmi, ale opravdu velmi špatný zvuk, zvláště samplovaný zpěv a vokály řezaly do uší a místy a přeměňovaly se v hlasité něco, zvláště na začátku koncertu byla hlasitost vyšponovaná na maximum. První dvě skladby zněly velmi housově a jak poznamenal jeden známý, Banco de Gaia zněli jako Underworld. Třetí byla skladba I love baby Cheesy, které dominují rockové kytarové riffy, taneční rytmus bicích, nekonečné gradování a zpěv tibetskýh mnichů, ovšem v akropoli to bylo jen vrstvení hlukových stěn, podobně dopadl i hit Last Train To Lhasa. Postupně se zvuk lepšil a skladby bez zpěvu už byly zvukově jakžtakž dobré. Vrchol koncertu přišel ke konci se skladbou How much reallity can you take?, i když samplovaná basa neměla tu průraznost, a potom přídavek Obsidian, kde ovšem opět haproval zpěv. Inu, třikrát škoda toho zvuku.

zpět