20.10.2001 Unity, Švihadlo
|
Den po koncertu
Jablkoně jsem se vypravil na největší nymburský festival Polabská sklizeň.
Jako první kapelu jsem zřel reggae soubor Švihadlo, který v sobě ukrývá
výborné muzikanty a jejich hudba byla opravdu velmi příjemná
- rozhodně největší pohoda festivalu. Další zajímavou kapelou na
festivalu byli pražští Unity, kteří bohužel nechali v Praze minidisc
a tak, jak prohlásili, hráli unplugged. Jejich hudbu
ozvláštňovala flétna a DJ, ovšem kazil ji dost špatný zvuk a tak
tentokrát nevyplul plně napovrch taneční potenciál této kapely.
-ftp-
|
19.10.2001 Jablkoň
|
|
Podzimně zahleděná tvář, která je popsána stovkami nápisů Jablkoň, které připomínají kódovanou zprávu pro jiné civilizace. Hlavní proud tohoto sdělení, oslovilo několik málo desítek lidí, kteří již po mém příchodu trpělivě očekávali příchod
kapely. Jelikož jsem zvyklí u této kapely na velmi vysokou lať, zdáli se mi první skladby poněkud slabé. Avšak čím více se dostávali muzikanti do varu, tím více bylo vystoupení zajímavější. Některé skladby, jako například ,,kolotoč,, se mi zdály naprosto výborně zpracované s ohledem na název. Bylo by zajímavé, kdyby kapela zahrála nějakou ze svých skladeb a pak by nechala publikum hádat jak se skladba jmenuje. Vše by ovšem ztratilo na významu, kdyby (což je velmi pravděpodobné) publikum znalo názvy skladeb z jiných koncertů anebo z CD. Kdo nebyl na živém vstoupení není jen ochuzen o kvalitní hudební zážitek, ale i o zážitek vizuální. Bubeník a i ostatní muzikanti doplňují hudební produkci různými předměty jako například hustilkou nebo zmuchlaným papírem, kterým chtěl zpěvák a doprovodný kytarista v jedné osobě navodit atmosféru šumícího lesa. Posléze pak vyndal z papíru placatici a naznačoval dosti přesvědčivě, že má šerif žízeň.
-jtm-
|
20.9.2001 Hypnotix
|
|
Po nepříliš vydařeném odpoledni způsobeném návštěvou veletrhu MUZIKA 2001, kde nás bohužel zastihl koncert kapely Precedens, jsme si šli zpravit chuť do Roxy. V předprodeji jsme si za 250 korun koupili lístky a vyrazili jsme na již dopředu očekávaný zážitek. Po menší mačkanici nás pustili dovnitř. Lidí bylo opravdu hodně. Napětí z dlouhého čekání opadlo s příchodem kapely. Stoupl jsem si poblíž zvukaře očekávaje nejlepší zvuk v sále. Zpočátku se mi zdál zvuk příliš dunivý v basech, ale posléze mistr zvuku vše vyladil a zážitek dostál svého vrcholu. Plný sál nadšených posluchačů, kteří na povel zpěváka Bouramy Badji vířícího v kouřovém efektu mohutně bouřili, perfektně propracovaná muzika s omamně znějícími efekty, video projekce promítaná synchronně na dvou plátnech spolu s plátnem uprostřed, kde se odehrávali příběhy barev a kde v rytmu muziky slavili karneval světelné efekty. Taková byla atmosféra čtvrtečního večera. Kapela opět potvrdila, že patří ke světové špičce. Většinu skladeb, které jsem
ten večer slyšel, jsou na albu s názvem Kumah [spirit of the world], které se jmenuje podle jedné z písní. CD disc je zvláštní tím, že navíc obsahuje video projekce, které z části doplňují projekci koncertní. Po zpuštění CD na počítači se objeví úvodní okno, které se dá postupně měnit na dalších dvanáct variant. Zajímavé obrazce, které se různě zajímavě modifikují, jsou doplněny výbornou zvukovou kulisou v podobném hávu jako je celé album Kumah.
-jtm-
|
21.7.2001
Tata bojs a Gang Ala Basta
|
Tata bojs
vystoupili v rámci festivalu Hufest, který se konal v Poděbradech na louce
u hydroelektrárny od 14.00. My jsme se vypravili až na kapely na
konci startovního pole a to Gang Ala Basta a Tata bojs.
Mezi těmito dvěmi kapelami jsme shlédli naprosto nezáživné vystoupení Divokého Billa. Gang Ala Basta, na které
jsem se velmi těšil, pravda nepředvedli nejlepší výkon a plně spokojen jsem
byl až se závěrečnou písní Black sirens. Kapela se
obohatila o novou zpěvačku a baskytaristu, naopak v některých písních citelně chyběla druhá
kytara. Přesto že kapela měla vlastního zvukaře, neoplývala ten večer moc dobrým
zvukem. Shrnuto a podtrženo (i když to možná
z předchozích řádků nevypadá) odehráli Gang ala Basta dobrý pohodový
koncert. To co však následovalo byl vstup do jiného světa, naprosté odtržení
od šedi běžných dnů, nádherný zvuk, nádherná hudba, nádherné
mísení samplů a živé muziky, výborné muzikantské výkony (obzvláště bubeník Milan
Cais, se skvělým rytmickým cítěním), zážitek, který se musí prožít
neb nejde přesněji popsat. Asi ve dvě hodiny ráno oznámil
Mardoša "Ahoj, my jsme Tata bojs z Hanspaulky" a tímto výrokem
odstartoval můj největší hudební zážitek letošního roku. Roboti se proměnily v lidské
bytosti a lidé na jevišti se transformovali do bytostí z jiné planety. 1. lahůdka v
podobě Toreádorské otázky vymazala mé počáteční pochybnosti a potom jsem téměř nestačil
vnímat a nasávat vše co se valilo
z pódia. Písně jako Vesmírná, Ramínka, Jednotka času, Prométheus
nebo Geometrická, se skvělým bubenickým sólem podmalovaným taněčním spodkem, proplouvaly mezi lidmi
a zákon o zachování energie přestával platit. Jelikož již byla docela
zima, lil se z muzikantů pot a hráči tak
byli v neustálém mlžném oparu jehož byli
sami zdrojem, tyto éterické bytosti pak nabízeli nepřebernou škálu rytmů melodií
a zvuků zasazených do nádherné mozaiky. Do taneční hudby vyrážely tvrdé kytary
a posouvaly písně do nových dimenzí a závěrečná skladba Oba
dva končila opravdu démonickou atmosférou. Přídavku nebylo třeba neboť vše bylo řečeno.
ps.: Pozvu si
planety jenom já a ne ty.
-ftp-
|
26.5.2001
Nick Cave a Bad Seeds
|
|
Moji Pražané mi rozumějí Dne
26. května mělo pražské publikum tu čest přivítat ve Veletržním paláci australského rockového písničkáře, šansoniéra a zpěváka Nickea Cavea. Nick Cave přijel se svou dvorní kapelou Bad Seeds do Prahy po čtyřech letech (nepočítáme-li jeho nepříliš vydařené sólové vystoupení v roce 1999) a to že se na koncertování opravdu těší, dával znát snad v každém rozhovoru. Svou bolestnou, nitěrně melancholickou poetikou a temně naléhavou hudbou o které sám tvrdí, že vlastně temná vůbec není, se stal doslova miláčkem pražského publika. Mozartovo rčení "Mí Pražané mi rozumějí" by mohl říct s klidným srdcem. Už
několik hodin před oficiálním zahájením koncertu, který byl stanoven na osmou hodinu večerní, postávala řada nedočkavých fanoušků před budovou Veletržního paláce, leč dovnitř byla vpuštěna až krátce po sedmé hodině. Uvnitř budovy si mohli skalní fanoušci (a ne že by jich bylo málo) koupit trička, bundy, klíčenky a různé fotoknihy, vše samozřejmě s Nickem Cavem. Trochu nešťastným komerčním tahem bylo nepřivést řadová alba, po kterých byla velká sháňka.
Jako
předkapelu si s sebou Nick Cave přivezl svého dlouholetého přítele Davea Granea, který asi půlhodinovým vystoupením sklidil jen rozpačité ovace přihlížejícího publika. Už při jeho vystoupení dával poněkud syrový a nekonkrétní zvuk (což bylo pravděpodobně zapříčiněno nevhodným akustickým prostředím) tušit, že Veletržní palác není zrovna vhodné místo pro pořádání rockových koncertů, to se záhy potvrdilo i při samotném vystoupení Nicka Cavea. Krátce před devátou hodinou se v sále začala pomalu zhasínat světla a společně s mystickou hudbou linoucí se z reproduktorů navozovala atmosféru blížícího se příchodu "krále temných songů". Ten na sebe nechal, jak se na rockovou hvězdu sluší a patří, čekat a něco málo po deváté hodině se za bouřlivého ohlasu nedočkavého publika ukázal společně s kapelou Bad Seeds v celé své parádě. Mezi nejznámější členy kapely patří bezesporu Blixa Bargeld, jakožto leader industriální kapely Einsturzende Neubauten, a Mick Harvey, Nickův celoživotní hudební průvodce. Snad jediné v čem si u Nicka můžete být jisti je, že přijde s bílou košilí, sakem s kravatou, popřípadě s motýlkem. A nejinak tomu bylo i v Praze. S kravatou a v saku, které ještě více zdůrazňuje jeho hubenou vizáž a školním účesem vypadal spíše jako čerstvý maturant, než jako rocková legenda. Ne, opravdu si na nic nehrál, pohledem zkontroloval připravené muzikanty, otočil se k publiku a s typicky zdviženým ukazováčkem začal zpívat píseň "Fifteen feet of pure white snow" z jeho nového alba "No more shalll we part".
Pochopitelně se především hrálo z výše uvedeného alba, ale samozřejmě nemohly chybět ani starší věci jako "Do you love me", velmi sugestivně zahraná "Red right hand" či dnes už kultovní skladba "Papa won't leave you, Henry", při níž se Caveovi podařilo rozesmát publikum, když v polovině písně zapomněl text. Jestliže Cave mluví o postupném vývoji a dozrávání svých skladeb, po tomto koncertu mu musím dát zcela za pravdu. Především ze skladeb "Lime tree arbour" a "Into my arms" se vlastně staly úplně nové písně. Bohužel v písních "Into my arms, God is in a house, No more shall we part a také We came along this road", které doprovázel na piano, se potvrdila nechvalně známá věc o jeho ne zrovna velkých pěveckých dovednostech. A především v pomalejších, tišších a akustičtějších skladbách se tyto nedostatky nedaly přeslechnout. Vše ale překryjí Nickovy líbivé, ne však kýčovité melodie, za něž by kdejaký skladatel upsal duši ďáblu. Když vezmeme v úvahu horší zvuk, který škodil především těm tišším skladbám, nejlépe vyzněly přeci jen skladby starší. Mezi ně určitě patřila "The mercy seat", jež byla vyhnána až k hranici snesitelnosti. Ze členů Nickova ansámblu byl nejvýraznější asi "šílený" houslista Warren Ellis, který svou hrou a pohybem po pódiu dával znát s jakou že chutí hraje s Nickovou partou.
A pak přišly na řadu neodmyslitelné přídavky, při nichž se dostalo i na nejstarší píseň z Nickova repertoáru "Saint Huck". Při této písni kdekomu z publika, především těm dříve narozeným, ukápla slza vzpomínky! Vždyť tohle byl přesně ten starej Nich Cave, pravda trochu zestárnul, ale chuť do toho pořádně udeřit má pořád. Jako poslední skladba večera zazněla píseň z Mordýřských balad "The curse of Millhaven", k níž potřeboval Nick textovou nápovědu.
-rdm-
|
11.5.2001
Wooden toys
|
Na Wooden toys jsme opět
vyrazili s jistým časovým skluzem a tak jsme do sálu pronikli až na druhou
skladbu. Štítarskou hospodou už tou dobou proplouvaly atmosférické zvuky a
nálady produkované didjeridem, dechovými nástroji, klávesami, kytarou
a bubínkem djembe.
Tuto kapelu založil australan Ian Wood a po několik let v ní hrál na didjeridoo. Před
časem se však vrátil zpět do Austrálie a tak se
o tento dechový nástroj stará Ondřej Smeykal, nutno dodat, že velice
dobře. Koncert měl výbornou energii a napětí. Hypnotické rytmy těsnící se
v malé převelice útulné místnosti, jakou Štítarská hospoda bezesporu
je, byly podporovány efektovanými zvuky z kláves
a dechovými nástoji jako saxofon či trumpeta, na kterou hrál Bharata Rajnošek jinak působící též v
reggae souboru Švihadlo. Toto představení podporovala hra na kytaru kladívkovou technikou a šamanské bubnování na djembe.
Inu, výlet se opět vydařil a ta příjemná cesta domů
kdy světla reflektorů ukusují kousky tmy a kola aut hrají a hrají
jinak než
jindy.
-ftp-
|
13.4.2001
Swordfishtrombones
|
Po delší době jsme opět vyrazili na kvalitní muziku, tentokrát v podání brněnských Swordfishtrombones.
Koncert se konal
v Poděbradech v baru "Pod zámkem".
Přestože byl již
velikonoční víkend, dle počasí by se dalo usuzovat tak na leden, to však posluchače neodradilo a dílna byla zaplněna až po strop.
Asi o půl desáté se na malém jevišti
začaly dít velké věci. Kapela čítající pět muzikantů hrála
jak svižnější písně, tak nádhernou atmosférou obalené pomalejší, které člověka přenesly do
některé z mnoha francouzských kaváren a barů. Zvuk kapely udává mimo klasické nástroje kytara, basa, bicí také trubka, horna, všelijaké perkuse a zajímavě zabarvený zpěvákův
hlas.
-ftp-
|
16.2.2001
Jiříkovo vidění a Jinovatka
|
|
Vjezd do tmy, několik klikatých zatáček k nebi. Takto se mi zjevil popis cesty do malé vesničky za Kolínem zvané Štítary. Po dlouhá léta se konají v této hospodě na konci kopce koncerty všech možných kapel. Tentokráte jsme se vypravili na kapely Jiříkovo vidění a Jinovatka. I přes pozdní příjezd(21hod 10min)jsme stihli akorát
začátek koncertu. Pomalované zdi, jak tělo staré indiánky na které se člověk nemůže nedívat. Prostor, který svojí velikostí i při malém počtu lidí budí dojem plnosti. Dojmy spojené s místem konání koncertu zdaleka převáží dojmy spojené přímo s koncertním vystoupením. Šest muzikantů s citem pro detail vytvářelo po celou dobu koncertu atmosféru připomínající moment těsně před odpálením mohutného skalního masívu. Čekání na uvolnění bylo zbytečné. Snad proto jsem odjížděl z koncertu mírně zklamán. Je to však můj subjektivní názor, který jak bylo zřejmé, většina návštěvníků koncertu
nesdílela. Zvukové lázni proplachující náš sluchový orgán vytrhla špunt ze dna kapela Jinovatka. Skupina skládající se z šíleného kytaristy oblečeného do barevné šusťákové soupravy s růžovým mobilním telefonem za pasem a ze zpěváka, který přihopsal v koupací čepici, s brýlemi určené k závodům v plavání, v historických plavkách a v blíže neurčitelné obuvi. Ostatní dva členové kapely byli tentokráte oblečeni standardně. Zvuk kvílející kytary nás vyprovodil do mrazivé noci, která při pohledu vzhůru připomíná děravé černé sukno chránící nás v tento čas před sluncem.
-jtm-
|
9.2.2001
Pluto
|
Týden po "minutách" se Pod zámkem konala další vynikající akce. Tentokrát se o to zasloužila brněnská alternativní kapela Pluto.
Asi kolem deváté hodiny
jsme dorazili do baru Pod zámkem. Místnost připomínající starou zámečnickou
dílnu s velkými okny a kamny sálajícími teplo byla
již naplněna dobrou atmosférou, která je základem pro každý
koncert. Silné tóny za doprovodu prazvláštních přesně hraných rytmů
rezonujících v každém z přítomných diváků. Tento pocit vyvolávali skladby rychlejšího rázu,
které byli navíc umocněny nástrojem zvaným steel drum. Průhledné obličeje
posluchačů bylo možno sledovat při skladbách poklidně laděných, kterých bylo toho večera většina. To možná
vyplynulo z pocitů hráčů Pluta, kteří odehráli onoho večera
svůj předposlední koncert.
Můžeme jen doufat, že si to rozmyslí a že se
již brzy sejdeme v nějakém klubu na stejně příjemném koncertě jako byl
tento.
-jtm a trochu do mlýna přinesl i ftp-
|
2.2.2001
-123min.
|
Asi kolem deváté hodiny večerní jsme dorazili do Poděbrad. Tou dobou se měl v baru Pod zámkem odehrát koncert -123minut. Příjemně vytopená místnost se zaplnila lidmi a všichni již netrpělivě očekávali příchod kapely. Jako obvykle přišel pořadatel pan Kalenda, všechny přítomné uvítal, uvedl pár datumů příštích koncertů a vyvolal kapelu na pódium.
Mé očekávání standardního výkonu kapely se rozplynulo s prvními tóny. Energické a neuvěřitelně přesné vystoupení i v pasážích naprosté improvizace. Před koncertem jsem si myslel, že mě nemůže tato kapela ničím překvapit. Byl to omyl. Emotivní skladby ve mně zanechali nepopsatelné pocity.
Asi z jedné třetiny hráli skladby nové. Tyto skladby se vyznačují nápaditými melodiemi instrumentálně velmi zdařilé s důrazem na kvalitu každého tónu.
Touto cestou bych chtěl poděkovat majiteli klubu a kapele za zážitek na vysoké kulturní úrovni.
-jtm-
|
zpět
|
|